Ahoj STOB Klube, dlouho jsme se neviděli.  Tentokrát se k tobě vracím s jedním prostým přáním - znovu začít jíst rozumně a konečně se zbavit emočního přejídání. A proč? To moc ráda vysvětlím.

Minulý rok byl velice, velice náročný. Ač jsem se od svatby s váhou držela, přišla nejen korona, nejen smutné události v rodině, ale ještě mé milé odložené státnice spolu s následným nástupem do magisterského studia (ať žije distanční výuka). A co se nestalo! Zase jsem přibrala. A protože se opět dostavily zdravotní problémy, které jsou s mou váhou spojené, nastal čas s tím něco začít dělat.

Velkou motivaci mi dodává fitness náramek, který jsem dostala k Vánocům od manžela. Nejen, že mě trošku dostrkává k tomu, abych chodila na své milované procházky, ale je mi velkým pomocníkem při jakémkoliv cvičení. Hodně mi pomáhá sledovat si tep a spálené kalorie. Musím se díky němu trochu poplácat po rameni, protože od Vánoc téměř denně cvičím, a pokud mi to čas dovolí, tak 3x týdně jdu na dlouhou procházku (pravidelnost pohybu je u mě novinou). Je pravda, že jsem se už zase dostala do kondice, ale přeci jen by to chtělo alespoň ta nabraná tři kilča dolů. Proto jsem dospěla k rozhodnutí, že si opět musím hlídat jídelníček - zvláště teď v zimě.

Za velký pokrok považuji i to, že nemám tendenci stanovovat si přestřelené cíle, o nichž stejně sama vím, že je nikdy nesplním. Takže hezky pomaloučku, polehoučku a jdu na to! (To ošklivé BMI číslo mě začíná strašit už i ve spánku. ) Snad mi mé snahy nezmaří vytíženost v letním semestru, praxe a nová práce.

PS: Tipnete si, čím si při studiu přivydělávám?